-
Ing. Libor Pecháček (*1981), autor výstavy
Autorem výstavy je Libor Pecháček. Narodil se v Přílepích a celý svůj dosavadní život prožil v Hulíně. V roce 1999 ukončil maturitou středoškolské vzdělání na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, v roce 2004 pak absolvoval fakultu stavební VUT v Brně. V současné době pracuje jako projektant vodohospodářských staveb.
Od roku 2006 je zastupitelem města Hulína (za KDU-ČSL), zároveň pak předsedou komise rady města pro vydávání radničního zpravodaje Hulíňan. Od jara roku 2009 působí jako kronikář města Hulína.
Mezi jeho záliby patří fotografování, lední hokej a ostatní sporty. Samozřejmě také historie. S manželkou Aničkou má dceru Zuzanku a syna Ondřeje, společně všichni bydlí v Hulíně.
-
-
Hlavní myšlenka výstavy
Idea uspořádat výstavu mi přišla na mysl už na podzim roku 2008, kdy v krajských volbách v celorepublikovém měřítku získala KSČM takový počet hlasů, že v některých krajích se dostala k podílu na vládě. Takovýto návrat této „zločinecké organizace“ je z dlouhodobého hlediska nepřípustný a alarmující. Lidé zapomínají velmi rychle na příkoří, která naše země trpěla pod vedením KSČ. Touto výstavou se snažím připomenout atmosféru totality a doufám v to, že si alespoň někdo řekne, že tohle už prožít znovu nikdy nechce. Dnešní mladá generace z vyprávění ví, že za komunismu semtam nebyl záchodový papír, nebyly banány, ale to je tak všechno. A to je zatraceně málo. Skutková podstata věci ale úplně jinde, o utrpení lidském se už tak často nemluví.
I přes tento můj názor jsem se snažil výstavu pojmout ne jako kritiku komunistického režimu, ale jako dokumentárně založenou expozici o tom, jak probíhaly poslední dny režimu starého a těžké počátky nové doby v Hulíně na přelomu let 1989 – 1990.
-
„Kdo se nepoučí ze své historie, bude nucen si ji zopakovat.“
Bohužel komunistická strana, která zapříčinila morální i hospodářský úpadek naší země v letech 1948 – 1989, stále ještě funguje a vypadá to, že se na české politické scéně ještě dlouho držet bude.
Vždyť za toho komunismu se nežilo tak špatně… (říká dnes každý druhý)
Je často slýchaná věta, kterou si pamětník připomíná doby, kdy plná nádrž benzínu stála stovku a nárok na bydlení a práci byl automatický. Vše ale bylo draze vykoupeno něčím jiným.
Ztráta lidské a občanské svobody. V dnešní době nám přijde absurdní, že lidé nemohli svobodně vycestovat za hranice, bohužel někteří odhodlaní zaplatili svoji touhu životem. Za totality byli šikanovaní ti, kteří chodili do kostela a chtěli si svobodně věřit tomu, čemu sami chtěli. Komunisté demonstrovali svoji moc tím, že ten, kdo se vzpříčil, byl v nemilosti a trpěla celá rodina, včetně žen a dětí. Tedy se stejnou zrůdností, jakou vynikal režim nacistický. Nikdo už nikdy nevyčíslí, kolik zmařených lidských osudů a zničených rodin má komunistický režim na svědomí.
Komunisté zničili značnou část české inteligence, tedy uznávaných lidí, odborníků, kulturně i politicky výjimečných lidí, významných vlastenců, kteří se podíleli na odboji za 2. světové války a jiných, kterým skutečně šlo o dobro naší země. Komunistická strana pod rouškou všeobecného blaha zcela veřejně okrádala občany Československa, když znárodnila průmyslové podniky a zemědělce donutila postoupit svoji půdu a v lepších případech se vystěhovat. Procesy a postupy komunistické strany vyšly najevo po listopadu 1989 a kdo má zájem o objektivní náhled na vládu KSČ, musí být zděšen, čeho všeho je tato strana schopna. Absurditu, se kterou tohle všechno KSČ prováděla, opomíjím.
Dodnes za tyto zločiny nebyl nikdo potrestán, komunistická strana dokonce dodnes legálně funguje a hlásí se ke své historii.
-
Svým působením komunistická strana a StB donutila k nedobrovolné spolupráci i lidi, kteří by nikdy s režimem nespolupracovali. Z tohoto důvodu není možné hodit všechny komunisty do jednoho koše a snažím se podle toho (nejen při přípravě výstavy) řídit.
Ne každý komunista je lump. Bohužel každý lump, kterého znám, je (i bývalý) komunista. (L. Pecháček)
